New New 2010.. gotický teror, punk Twilight, rozdováděný Hopkins

Tak se nám to v pátek 19.11. v Brně pěkně sešlo. Modelky, namakanci a ti co ještě pořád věří tomu, že se 90´s techno neudusilo vlastními zvratky, si to v slušných zástupech štrádovali na Apokalypsu. Slečny ve vytahaných mikinách, kluci s umaštenýma vlasama namíchaní (proč si to nepřiznat) i s určitým procentem afektovaných jakože intošů si to pro změnu namířili na hlavní večer "festivalu neobvyklé  hudby" New New. Tenhle festival se letos na Flédě představil v poněkud ořezanější jednodenní verzi, což možná nebylo zase až tak na škodu. To nejlepší, co organizátory New New za poslední rok poslalo do kolen, jste si tak mohli užít v zkoncentrovanější podobě a odpadla tak i většina hudební vaty, kterou byly některé předchozí ročníky New New lehce vycpány. Nejsilnějším magnetem celého večera přitom nebyl nikdo jiný než v posledních měsících stále vyhledávanější producent a skloňovanější IDM experimentátor Jon Hopkins.

B4, kteří celý večer startovali a kteří ujíždí na poměrně originálním spojení  historických nástrojů s analogovou elektronikou, jsem už nestačil (sorry, boys), slovenské newcomeryBIOS a jejich audiovizuální orgie jsem si nicméně už ujít nenechal. BIOS jsou teror. Pořádnej teror. A je celkem jedno, jestli se zrovna bavíte o jejich muzice, do níž dokážou semlít všechno od industrialu přes dark wave, metal až po drone nebo o vizualizacích, z nichž každou sekundu vystříkne minimálně pět hektolitrů krve a v nichž se to jenom hemží nejrůznějšími hororr/excorcismus/gotika motivy. Na tuhle celkem ještě brzkou večerní hodinu trochu silný kafe.. popravdě silný kafe na jakoukoliv denní hodinu. Mít depku z rozchodu se svojí holkou, v podpaží Vice magazine, v kterým se píše o nejnovějších hybridech metalo-industrial- elektroniky nebo mít na krku alespoň satanskej kříž, asi bych si nenápádně uslintával pod pódiem, takhle mě likvidační zvuková vlna BIOSu už někdy po dvaceti minutách postupně odfoukla až do vedlejší místnosti, kde jsem radši zkontroloval zásobenost barů a poslouchal jenom z povzdálí.

Další v pořadí – britská parta S.C.U.M  přehodila hudební výhybku na úplně jinačí kolej. Hudební myspace ochutnávka z dílny téhle pětky v podobě tří nemastných neslaných post-punkových songů pro mě sice nebyla kdo ví jakou laskominou, naživo zní ale jejich songy naštěstí o poznání š»avnatěji a živelněji. Bavily hlavně slečny, které chvílema skákaly div se nepropadly do vinárny pod Flédou. S.C.U.M si je kolem prstu bezpochyby omotali i metrosexuálně vystajlovanýma účesama nakombinovanýma s echt osmdesátkově střiženýma oblečkama. Ve světlech reflektorů se přitom vyhříval především každou změnu ve skladbách prožívající zpěvák pobíhající po pódiu jen v ponožkách, který vypadal jako by si zrovna odskočil z natáčení nejnovějšího dílu sérky Twilight. Nebudeme ale zlí a ironičtí. S.C.U.M rozhodně nejsou jen další dobře vypadající londýnskou partou, která zrovna vypadla z obálky NME a po roce po ní už zase neštěkne ani pes. Jejich inspirace zacyklenými strukturami skladeb ala Sucide jsou sice nepřeslechnutelné, s post-punkovým a new-wave odkazem si zahrávají ale originálně po svém – lehce, zábavně, s nadhledem. Kvílející kytary, osmdesátkově znějící syn»áky ve spojení se zastřenými (a ne moc srozumitelnými, ale o to tu zase až tak nejde) vokály, to je kombinace, s kterou by to S.C.U.M mohli dotáhnout ještě hodně daleko.

Hvězda večera Jon Hopkins na sebe nechal chvíli čekat. Pravděpodobně ne schválně. Zapojit všechny ty kabely a mašinky na stagei prostě jeho technikovi nějaký čas zabralo. A Hopkins holt není žádný rádoby pseudo live act, který by svoje vystoupení odklikal v Abletonu. Přestože začal hodně pozvolna, nikdo alespoň trochu zasvěcený asi nečekal, že vybalí pouze nějaké svoje ambientní ukolébavky ala soundtrack k filmu "Monsters" případně experimenty, s kterými se vytasil společně s Brianem Enem na jeho aktuálním albu  A taky že ne. Už po pár minutách rozhýbal Hopkins poměrně slušně membrány repráků stejně tak jako nohy návštěvníků festu, kterých bylo najednou všude až překvapivě hodně. Pulzující IDM, rozmáchlé breakbeatové kompozice, zasněné plochy.. notoricky známé skladby i songy, které si pravděpodobně zatím suší ve studiovém šuplíku. To vše v dokonale čistém zvukovém provedení a podtržené působivou projekcí od v rohu ukrytého VJe Koloucha.  Sám Hopkins se přitom doslova nechává pohltit zvukem. Chvílemi se jen nepatrně vlní, pak sebou zase freneticky trhá za notebookem a divoce pohazuje patkou, na konci skladeb zvedá ruce nad hlavu. Na závěr pak mizí v backstagei, aby se po bouřlivých ovacích ještě znovu vyškrábal na pódium a dal k dobru dva poslední  hudební zákusky. A pak už je tu definitivní konec. Nejlepší zážitek pátečně-sobotní noci? Tak o tom žádná.

New New je tak trochu hajp, nafouklá bublina, kterou některá média rok co rok s oblibou rádi přifukují. Pokud bude mít tenhle festival ale i za rok stejně povedený a chytře sestavený program, rádi do bublifuku namočíme i vlastní brčko. A trochu si zase fouknem.

Další info: www.newnew.cz awww.fleda.cz

foto: spaceboss.net + Leoš Horký (fleda.cz)

Sdílet