Tajemné elektronické duo Boards of Canada, které ve svých nahrávkách spojuje ambient, new age a hiphopové prvky, tvoří pánové Mike Sandison (14.07.1971, Skotsko) a Marcus Eoin (27.05.1973, Skotsko). Svůj zajímavý název si oba pánové údajně dali podle filmové společnosti National Film Board of Canada, jejíž sociálně-politické dokumentární filmy a filmy o přírodě sledovali jako teenageři poté, co jejich rodiče odjeli pracovat do Alberty v Kanadě. Boards of Kanada původně vznikli jako komunita skotských umělců a hudebníků, z projektu se posléze stalo už jenom trio a nakonec Boards of Canada tvořila už jenom dvojka Sandison/Eoin.

Zmiňované filmy také ovlivnily atmosféru jejich ranných singlů "Hi-Scores" a "Aquarius" (na labelu Skam) a také jejich alb "Twoism" (vyšlo v nákladu pouhých 100ks) a "Music Has The Right To Children". Mnoho jejich materiálu by mohlo být opravdu skvěle využito jako soundtracky k dokumentárním filmům o přírodě.

Jejich působivé melodie a z hiphopu odovozené bicí jistě načerpali také inspiraci od labelových souputníků jakými jsou Autechre nebo Paid (všichni vydávají na Warp Rec), přesto by bylo troufalé duo obviňovat z nějakého kopírování. Na to je jejich hudba opravdu příliš originální a ikdyž jsou v ní cítit již zmiňované vlivy, přichází Boards of Canada vždy z vlastními neotřelými interpretacemi down-tempových melodií, v kterých najdete jakýsi zvláštní pocit nostalgie spojený s dětskou nevinností.

V jednom z jejich tracků slyšite např. dětský hlas říkat: "Mám tě rád, mami". Tyto slova ve vás v kombinaci s působivou melodií vyvolají jakýsi pocit ztrát - Sandison a Eoin potvrzují, že na dětství vzpomínají opravdu často s nostalgickým pocitem a že je to zároveň hlavní inspirace pro jejich tvorbu. Kromě nostalgických pocitů najdete v tvorbě Boards of Canada také citelné vlivy hudby z konce šedesátých a začátku sedmdesátých let.

Duo také říká, že jejich hudba přináší nejrůznější podprahové zprávy. Ačkoliv je někdy v produkcích Boards of Canada slyšet trochu pochmurnější spodní proud, tak jsou jejich nahrávky především příjemné a okouzlující. Nyní na Boards of Canada narazíte nejčastěji ve skotském Pentland Hills, kde v současné době žijí a v renovovaném bunkru mají své nahrávací studio. Sandison a Eoin jsou také významnou součástí umělecké skupiny Music70, která vytváří krátké filmy, animace a obrazy, ovšem bez nějakého komerčního hlediska.

Malou zajímavostí je, že Boards Of Canada vybírali skladby na své aktuální album "Geogaddi" z poměrně rozsáhlého archivu, který zahrnoval něco kolem 90 tracků. Album "Geogaddi" je podle Boards inspirováno přírodou, matematikou a také narušenou stranou lidské psychiky.

Boards of Canada - Geogaddi (recenze)

Při zběžném pohledu na tracklist alba se může zdát trochu podivné, že deska obsahuje 23 tracků, ale už první poslech Geogaddi vám prozradí jak to vlastně je. Řada nahrávek na albu totiž slouží pouze jako intro k následujícím skladbám, případně jako krátká mezihra spojující dva songy. Takovým intrem je třeba hned úvodní "Ready Lets Go", která kosmickými zvuky a zasněnou atmosférou připravuje půdu pro následující výraznou rytmikou obdařený kousek "Music Is Match".

Většina skladeb na albu je založená na příjemné melodii, která má v sobě ale jakýsi nostalgický podtón. Boards of Canada také několik svých skladeb obdařili valivou rytmikou, jejíž základy můžeme hledat v hiphopu (již zmiňovaná nahrávka "Music Is Match" nebo "1969").

Mike Sandison a Marcus Eoin také s oblibou používají samply nejrůznějších hlasů a zejména těch dětských ("Gyroscope", "Dandelion", "Energy Warning"). Všechny hlasy jsou však náležitě upravené, pokroucené a všelijak zaefektované, což ve spojení s down-beatovými rytmy a melodiemi působí opravdu dobře.

Geogaddi ovšem není jenom album složené z táhlých zvukových ploch a pomalých rytmů, které se slévají v jeden kompaktní celek, ale z desky vystupuje hned několik výrazných nahrávek, které mají svůj vlastní život a mohou dokonale fungovat i v samostatné, dejme tomu singlové podobě. Mezi takovéto nahrávky patří např. "Julie And Candy", která začíná maximálně euforickou melodií a pokračuje ve znamení uchu lahodících přesýpajících se beatů. Skladba "Julie And Candy" by se dala nejlépe označit jako triphop, který je pojat tak trochu ve stylu Massive Attack, ale nebyli by to samozřejmě Boards of Canada, aby nepřišli s vlastními nápady a ingrediencemi. Silný a takřka "hitový" potenciál má i nahrávka "1969", která má svou strukturou (aranže, použitý vokál, vývoj) asi nejblíže k tomu, co můžeme označit výrazem klasická skladba. Dalším potencionálním singlem by mohla být také skladba "Dawn Chorus", která trochu připomíná něco z produkce Mobyho, ovšem tato podoba je poměrně vzdálená a tato nahrávka převyšuje o několik tříd Mobyho v poslední době přeci jen už trochu přeslazené a nepříliš inovativní ambientní skladby. "Down Chorus" je kromě silné melodie zajímavá také podivně zkreslenými smyčci a nejrůznějšími hrátky s hlasem. Něco takového jste myslím ještě opravdu neměli možnost slyšet.

Geogaddi je album, které drží opravdu velice dobře pohromadě a ani jedna ze skladeb zde není rozhodně jenom do počtu. Chvílemi se deska pohybuje v trochu temnější atmosféře (ale vždy jen tak dlouho, aby vás to nepřestalo bavit), aby se v dalších minutách proměnila do optimistického a veselými melodiemi prozářeného eposu.

Předchozí řádky mohly vzbudit dojem, že se jedná o dílko určené spíše pro intelektuálněji zaměřené posluchače, ale tak tomu opravdu není. Boards of Canada i přesto, že si drží svou laťku kvality zatraceně vysoko, dokáží tímto svým albem oslovit nejširší masy down-beatových posluchačů. Geogaddi je deska, kterou lze opravdu jen těžko nějak zaškatulkovat, přichází s prvky ambientu, triphopu, new age, hiphopu a psychedelie, ale myslím si, že nějaké zařazování nemá ani cenu - je to zkrátka deska, která vám na více jak hodinu nabízí jedinečný výlet do neznámých galaxií, nových dimenzí a jiných stupňů vědomí. Je to výlet více než příjemný a zajímavý, takže si ho určitě nenechte ujít.

Album Geogaddi je rozhodně tím nejlepším, co Boards of Canada až dosud vyprodukovali a byla by velká škoda, kdybyste tuto lahůdku ignorovali.

Geogaddi bez pochyby patří k nejlepším ambientním deskám tohoto roku a já už jen netrpělivě očekávám s čím tato geniální dvojice skotských hudebníků opět přijde.

Album Geogaddi a další nahrávky Boards of Canada můžete zakoupit na internetových stránkách společnosti Maximum Underground - www.maximum.cz.

text spaceboss, foto archiv

Boards of Canada - Geogaddi (2002, Warp Rec/Maximum Underground)

ready lets go
music is math
beware the friendly stranger
gyroscope
dandelion
sunshine recorder
in the annexe
julie and candy
the smallest weird number
1969
energy warning
the beach at redpoint
opening the mouth
alpha and omega
i saw drones
the devil is in the details
a is to b as b is to c
over the horizon radar
dawn chorus
diving station
you could feel the sky
corsair
magic window

spaceboss.net vám od Boards of Canada doporučuje následující tituly:
geogaddi warp 2002
in a beautiful place out in the country warp 2000
peel sessions warp 1999
music has the right to children warp/skam/matador 1998
aquarius skam 1998
hi scores skam 1996
boc maxima music70 1996
twoism music70 1995