Sobotní večer a noc byla ve znamení velkého hokejového utkání a také velkého hudebního svátku v Praze. Kdo se ovšem vydal do prostoru Abaton, mohl spojit tyto dvě ostře sledované akce v jednu a zažít tak možná jeden z nejfajnovějších zážitků poslední doby. U mě to tak bylo a jsem moc rád, že na začátku dlouhé sobotní noci dokázali naši hokejisté vybojovat olympijské medaile a že následně v jejím průběhu dokázali pořadatelé Sperm Festivalu udělat opravdu pořádný mejdan ve společnosti samých hudebních skvostů, které jen můžete po světě najít. Navíc je moc potěšující, že spousta takových skvostů pochází právě z naší země nebo od kolegů ze Slovenska.

Je fajn vědět, že ještě existuje tolik dobré muziky, která dokáže posouvat vývoj vpřed a která jen nekopíruje sebe sama. Je fajn vědět, že tuhle část ne příliš masové kultury dokáže ocenit tolik lidí, že se až masová zdá být. A hlavně je fajn vědět, že v této obrovsky plodné hudební kultuře neexistují žádné namyšlené hvězdy, které kolem sebe potřebují desítky bodyguardů.

Program sobotního festivalu byl bohatý, velmi bohatý a stihnout všechny nabízené hudební vystoupení a další lákadla, natož si je pořádně vychutnat bylo takřka nemožné. Tři podia nabízela nejrůznější hudbu širokého spektra žánrů od osmi večera do samého rána a k tomu všemu se na čtvrtém podiu promítaly zajímavé hudební klipy, dokumenty a krátké filmy. Opravdu to byl pestrý večer a při pohledu do line-upu se nejednomu z návštěvníků určitě zamotala hlava.

Mnoho návštěvníků si stejně jako já nechtěla ujít nic od samého začátku a tak se před osmou hodinou vytvořila venku před Abatonem slušná fronta. Bohužel se nepodařilo zajistit slibovaný vstup do prostoru od sedmi hodin, ale nakonec pánové ze security u vchodu příliš nezdržovali a většina lidí měla vstupenku zakoupenou z předprodeje, takže se všichni z mrazivého vzduchu brzo dostali do příjemného klimatu uvnitř klubu.

Na červené stagei už roztáčela vinyly sympatická česká DJka Deux Ex Machina, kterou jsem vlastně poprvé zaregistroval až zde. Její set kombinoval nejrůznější styly, ale převážně vytvářela skvělou náladu pomocí střídání hutných rytmických kompozic s jemnými melodiemi. Tu naprosto strhující náladu umocňovala také svým tanečním projevem a hned na začátek mi připravila velmi příjemné hudební překvapení. Ovšem čas neúprosně utíkal a na dalších stageích se už rozbíhal nový program. Německá skupina The Lazy předvedla překvapivě zdařilou kombinaci kytar a syntetických zvuků, hlavně na začátku svého vystoupení. V jeho dalším průběhu už dostali více prostoru kytary. Na úplně jiném místě a bohužel docela s velkým zpožděním začínal svojí audio-vizuální show nový zjev na české hudební scéně - projekt Mateřídouška. Kromě mě ale jejich vystoupení chtělo shlédnout další desítky až stovky zájemců, takže se z pohodového chill-outového prostoru stala poměrně nepohodlná masa lidí. Zážitek to byl ale působivý. A to nejen co se týče hudební stránky, kterou tvořila hlavně nejrůznější směsice digitálních zvuků, které umocňovala svým nebezpečně přitažlivým zpěvem vokalistka Tereza Damcová. Pár desítek minut ve značně stísněném prostoru však se mnou udělalo své a tak Floexovo vystoupení se zpěvačkou Ridinou Ahmedovou jsem musel bohužel oželet.

Nakonec mi to ani příliš nevadilo, protože vystoupení domácích Machine Funck bylo jedno z nejživějších a nejlepších toho večera. Navíc vhodně následovalo po nepříliš zajímavém polském projektu The Complainer, jehož protagonista chvílemi neměl snad žádnou soudnost a do zběsilé hudby přidával svůj ještě zběsilejší vokál. Zajímalo by mě, jestli byl schválně tak falešný až příšerný. Zpět ale k Machine Funck. Skromní pánové Abu a Nailer by si zasloužili velké festivaly, světla ramp a hojné výnosy z prodeje jejich CD, které bohužel dosud není na světě. Kdo ví, jestli o tohle všechno mají zájem. Jedno je však jisté. Jejich hudební kouzelní s breakbeatem a electrem pobavilo v sobotu mnoho jejich příznivců i nováčků, co je slyšeli vůbec poprvé. Na hlavní zelené stagei se ale také děly zajímavé věci. Monika Načeva svým hlasem (a česky!) doprovázela úžasné DJské kreace DJe Fivea, které dovedl k dokonalosti v několika sólech. Úžasné scratche, ostré brejky a jemný hlas Načevy dával vzniknout skutečně fascinují atmosféře.

Neméně zlámaný nářez předvedl také projekt Tygrics z Maďarska, který se ale posléze dočkal odlivu fanoušků, protože se ke svému vystoupení chystala očekávaná formace z Německa - The Notwist. Bohužel se na ně chystalo až moc lidí. Namísto oddanému poslouchání jejich kombinování elektroniky s kytarami člověk musel dávat víc pozor, komu právě šlape na nohu, na koho je právě natlačován ze zadu masou dalších zájemců o koncert anebo kým je nevědomky odnášen pryč ze stage. Nával lidí na The Notwist byl tak veliký, že se nejenom nedalo pořádně poslouchat, ale chvílemi ani dýchat, natož hýbat a tak po necelé půlhodince jsem musel jejich vystoupení opustit. Z toho, co jsme ale slyšel, jsem byl nadšený. Po odpočinku a nasbírání dalších sil na modré stagei za společnosti experimentálního dua Poo ze Slovenska, jsem se opět vydal na hlavní stage, kde se po koncertě The Notwist přeci jen trochu místa uvolnilo. Ještě že tak, protože nechat si ujít vystoupení Angličana Jamieho Lidella a jeho osobního VJe by byl přinejmenším hřích. Jeho show spočívala v živém míchání a vrstevní nejrůznějších zvuků, i těch nejšílenějších, které Lidell doplňoval beatboxem a naprosto čistým a úžasným zpěvem. Nevěřil jsem svým uším, když při všem tom obsluhování svých mašinek a divokých pohybů ještě dokázal tak brilantně pracovat se svým hlasem. Po celou dobu ho snímal na 4 kamery jeho futuristicky oděný VJ Pablo Fiasco, který tu neuvěřitelnou show dozdobil jako třešnička dort.

Sobotní noc se přehoupla do nedělního rána, ale Sperm zdaleka ještě nekončil. Vůbec mě nepřekvapilo, že si na tento festival pořadatelé pozvali i našeho Josefa Sedloně, který má zatraceně vytříbený vkus. Ale jelikož byl program už téměř o hodinu posunut, tak jen vyplňoval prostor, než se podařila připravit scéna pro vystoupení rakouského projektu Radian, který zahrál minimalisticky pojatý akustický koncert, jenž víc než k pohybu vyzýval k odpočinku. Na červené stagei měli naopak dostaveníčko divoké zlámané rytmy jump-upu a hardstepu od Američana Kida 606 a také našeho Yukumiry, který svému zámořskému kolegovi nezůstal vůbec nic dlužen. Komu už byly naopak v tuto ranní hodinu zběsilé a hutné beaty na obtíž, určitě nepohrdl velmi jemným vibrací z rukou pana Ruperta Hubera, člena uskupení Tosca. Jeho vystoupení skutečně dostálo slovu chill-out. Závěr, alespoň pro mě, protože jsem byl po těch devíti hodinách značně vyždímán, patřil z části kanadskému, a v našem prostředí dobře známému Jeffu Milliganovi, který pro zbytky vytrvalců míchal experimentálnější odnože minimalistického techna (nutno dodat, že to byly hodně příjemné odnože) a také o patro níže britskému DJi Bruce McClurovi, který pro změnu připravil pro o něco početnější publikum set složený hlavně z electra a breaků. Taktéž velmi příjemné poslouchání.

Takto náročný večer se neobejde bez chybiček, které nechci ani nějak zdůrazňovat, ale zmínit se musím. Na náladě včasným návštěvníkům akce určitě nepřidal posunutý vstup do Abatonu. Dalším neduhem bylo zpožďování jednotlivých vystoupení na všech hudebních pódiích a to až o celou hodinu. Naprosto chápu, že se to stává a každý projekt či umělec má své požadavky na techniku. Přesto, když už fungovala bezchybná videoprojekce, mohla se na ní občas objevit informace, kdo že to vlastně právě hraje, protože pro mnoho návštěvníků bylo hodně jmen zcela neznámých. Dalším minusem je určitě umístění Sperm Cinemy, ke které se v době největšího návalu na hlavní (zelené) stagei prostě nešlo dostat. Ale to jsou opravdu jen maličkosti. Mnohonásobně vícekrát ve mně zanechal Sperm Festival pocit naprosté uvolněnosti, skvělé atmosféry a jedinečné hudby, která se takhle na živo a takhle pohromadě jen málokdy slyší. Každý si určitě přišel na své. Velikým plus také bylo, že hned po vystoupení daného umělce, zaujal-li někoho, šlo zakoupit jeho tvorbu na CD (pokud tedy takové existovalo).

Velký festival pro velké umělce ze všech koutů světa a nejrůznějších hudebních vyznání. To byl první ročník Sperm Festivalu v Praze a doufám, že není pochyb o tom, že se budou konat také ročníky další.